recenze z casaku

Popáté se Harry vrací do Bradavic, aby se postavil čelem zlu. Úchvatná podívaná je to pořád, ale nepříjemně ose­ka­ný děj, ve kterém spousta motivů zůstala jen v nešikovných zkratkách, nevyzní, což dělá z Řádu nejslabší díl série.

RECENZE PREMIERE Letos se toho v čarodějnickém světě semele opravdu hodně. Ředitel Brumbál a Harryho kmotr Sirius svolají starou kouzelnickou partu jménem Fénixův řád, aby bojovala proti Lordu Voldemortovi a strážila před ním tajemné ‚cosi‘. Ministerstvo kouzel ale odmítá Brumbálovi uvěřit, že se Pán zla vrátil, hází mu klacky pod nohy a nasa­dí do Bradavic dozor – učitelku Umbridgeovou. A aby toho nebylo málo, Harry potají trénuje skupinku studentů v obraně proti černé magii, prožívá první lásku, má děsivé noční můry a pomalu mu dochází, jak nebezpečně je vnitřně spojen s Voldemortem… Vměstnat osm stovek nabitých stránek do jednoho filmu je úkol hodný kouzelníka. Novopečený režisér David Yates tedy musel řadu motivů osekat, mnohdy je ovšem zkrátil natolik, že výsledné scény nemohou zcela vyznít a zapůsobit. Důvod, proč třeba dramatickou situaci, kdy Harry ve snu vidí útok na Ronova tátu, zkrouhl na ‚setinu sekundy‘, by měl prošetřit Odbor záhad. Naopak nejvíc prostoru má slizká Umbridgeová a nové drsné pořádky, které v Bradavicích zavádí, což se střídá se skautíkovským vzdorem místních studentů. Přestože jsou příhody z bradavických škamen zábavné, ve chvíli, kdy nás zajímá hlavně Lord Voldemort a jeho ďábelské plány, nedokážou řádně ‚zasytit‘ a jen čekáte na další zmínku o magickém zloduchovi. Přibyla i spousta druhořadých figurek – ať už příslušníci Řádu, lidé z Ministerstva či věčně nadávající skřítek Krátura – a pokud jste nečetli knihu, asi v nich budete mít docela hokej. Většina těchto ‚vedlejšáků‘ navíc dostane jen dva tři kratinké výstupy, čímž jejich přítomnost ztrácí smysl. V knize má počínání každého nějaké vyústění, které ovšem ve filmu chybí. Digitální Krátura tak sice možná potěší srdce potterofilovo, jinak je ale v příběhu zbytečně a nezasvěcení vůbec nepochopí, proč skřet svého pána Siriuse vlastně nenávidí. Oproti minulým dvěma dílům je ve Fénixově řádu méně akčních scén, ty ale rozhodně stojí za to. Už úvodní záběry, kdy na Harryho a jeho otravného bratrance zaútočí mozkomorové, jsou tak tísnivé, až vás zamrazí. Vrcholem celého dobrodružství pak je závěrečná hromadná bitka na Ministerstvu. Ta sice není tak rozmáchlá jako v předloze, ale čarodějové tu po sobě metají kletby s takovou vervou a paprsky světla z kouzelnických hůlek létají na všechny strany tak efektně, že od plátna neodtrhnete oči. Pokud navíc na Fénixův řád zavítáte do IMAXu, uvidíte závěrečnou bitvu trojrozměrně! Stejně jako kniha se i film tentokrát víc než dřív věnuje postavám a jejich pocitům, hlavně Harryho vnitřnímu boji s ‚temnou stranou síly‘. Úsečnost scén však emocím příliš nepřeje a za srdce moc nechytí ani výlevy typu: „Ty nejsi špatný člověk. Jsi dobrý člověk, kterému se jenom dějí špatné věci.“ Na druhou stranu, představitelé mladých čarodějů udělali znovu velký pokrok a oproti Ohnivému poháru se obešli bez naučených ksichtíků. A ani nové přírůstky rozhodně nedělají ostudu – především z profesorky Umbridgeové přímo naskakuje husí kůže a ve svých růžových kostýmcích a s nasládlým úsměvem působí skoro zákeřněji než sám Voldemort. Harryho praštěná spolužačka Lenka Láskorádová je dokonale vyšinutá a Voldemortova přisluhovačka Bellatrix vyhlíží patřičně zlověstně i šíleně. Tahle ‚ježibaba‘ s charismatem Heleny Bonham Carter se ovšem na plátně vyskytuje poskrovnu, navíc se na ní neblaze podepsal český dabing. Když ve vypjatém okamžiku vítězoslavně zakřičí „Zabila jsem XY!“, rve její křečovitý jekot uši a veškerá působivost jde k šípku. Fénixův řád je stále velkou podívanou, které se po čistě technické stránce dá těžko co vytknout – nešťastně prokrácený příběh je však v porovnání s předešlými díly série zklamáním. Následující kniha s titulem Princ dvojí krve už má ale zase ‚jen‘ 530 stran. Snad se tedy v Bradavicích blýská na lepší časy.